Anotace: alegorie

Život je toulání, cesta osudem,
spěcháme někam a občas pobudem.
Tu výhled krajinu slunečnou zračí,
jinde zas výmoly, cesta přes bodláčí.
Snad je i útěkem z pouště prázdné,
kde suchá nicota s nudou vládne.
Mořská dálava, co duši rozezpívá,
když v sobě smutek i dotek štěstí mívá.
Sladká je ztracenost nad štíty hor a skal,
jako bys´v nekonečnu omámen stál.
Já chválím tu touhu cestu najít,
hledat svou krajinu rajskou dál,
tu symfonii citů, co v sobě tají
i vítr v lesích, když divoce ji hrál.
Až objeví se, stříbrem ozářená
tichá a smírná ta poslední z cest,
já půjdu po ní žitím unavená
a šeptnu jen ,dotouláno jest,.

Publikoval(a): janapo, 11.1.2020