Anotace: ...

Mrtvé ráno přikryl chladný bílý sníh
paní zima potají a zvolna proniká do srdcí bolavých
vlci vyjí na měsíc ten se v temné noci kolébá
řehotá, vysmívá se růžím ty již přestaly dál rozkvétat

bezbranné koroptve se sotva vznáší
znavené temeno hlavy na polštáři
díra v ledu ta už pomalinku zamrzá
budou mít ryby ještě sílu vydržet až do léta?

Blizard za okny lidem před prahem práší
rychlostí co je větší nežli tempo stáří
praskání v kostech je slyšet víc a víc
nostalgie s lidskou duší hází z tradic zůstal pouhý kýč

tak nač chodit s holou kůží do závěje
ve víně je pravda co však s nikým nezachvěje
mrazivé klima mě nutí rozjímat nad tím co bylo a není
dlouhou chvíli si krátím chozením sem a tam bosý po setmění

než mě ranní slunce svit probudí z letargie
zůstávám oněmělý nad krásou každoroční zimní symfonie
a mé šlápoty v jemném poryvu záhy mizí
kéž bych se zbavil i všeho toho co mě uvnitř dlouho tíží

s vědomím, že nelze zastavit běh ročních období
prosím matku zemi ať mi ještě jednou dovolí
pohladit zmrzlou půdu pod nohama, která již dávno není má
změnila kontury nabyla znaků jaké mívá balada

...zatímco se uchyluji do náruče pustých zasněžených plání

Publikoval(a): Makaveli, 26.12.2019