Krev a maso
Krev a maso
Koukám na nebe,
krev po něm teče
nezplozeného dítěte
Hledím na oblaka
Praha je osamělá
Nebo jen krev už padá
Pach promočeného prostěradla
trocha lítosti že země je izolovaná
jen se rvát a řvát na slunce, jež zapadá
Tak tak jdu dál a nebudu se ptát
proč jsem se vyhnula pumám
prý osud je jak lanová dráha
Tak jdu betonovou sutí
že se propadám a močál kvílí
mě už to nevadí
Jdu a vím že cest je milion
já se však rozhodla už dávno
a vracet se nemám nárok
Jdu tedy dál, ale cesta vede
k masu jež spadlo z nebe
a to právě teď na mě.
Publikoval(a):
kuckuc, 1.11.2019