Cestou do válečných polí
Cestou do válečných polí
Otěže smutku na spřežení
na kozlíku hnípe slepý vozka
kde najít cestu k vykoupení?
Nad černým koněm bičem práská
alejí opuštění povoz se prudce řítí
splašenou jízdou bez kontroly
jen hvězdy kovové do tmy ostře svítí
mrazivý chlad až v srdci zabolí
přála bych si přisednout si blíže
dělí nás však kilometry z nesmírné dálky
nejde plout spolu ve stavu beztíže
když řinčí zbraně ve jménu války
jsem pacifista, složím svou zbraň
příčí se mi krev i válečná vřava
svými slovy v srdci mě zraň
na polích s mrtvými krvavá tráva...
Usychá jako utržená květina
láska, té věřím, možná jediná
Publikoval(a):
Klarineb, 28.10.2019