Abaddon
Abaddon
hořká mlha úplňku
v mracích hadi svíjej se
k nohám vracej vysvlečený stíny
očima matných perel
břemeno vleče berli
pustinou
světlým okrem
zemitým odstínem podzimu
na pobřeží
poryvem větru zve
dovnitř
/malinovník vrůstá do jabloně
jabloň šplhá po koruně, ale koruna...
z kořenů, kostí motýlů, ze mě...
bezhlavě řítí se pro pokrytce
ve (t)mě/
kadmium purpuru
Abaddon, anděl propasti
světlo vytesal do sloupů
máma v něm vaří brambory
máslo a sůl zažraná
ve vrstvách jílu
kůži básníka třpytí
zevnitř
volá domů
pozbyl sílu
bez ní byl silnější, teď...¨
vidí měsíc svítit černě
Publikoval(a):
Marek Miko, 24.10.2019