Anotace: ...

Promlouvám ke své zkažené duši
v jejím nitru nacházím okamžiky, které jsem prožil
jako chlapec časem zbloudilý na křižovatkách cest
možná existuje lepší planeta než je tento strastiplný svět

kde bledé růže naříkají s pláčem přestávají strachem růst
co zbude poté co nic nebude, dálavou se ozývá tiše znějící blues
jenž do zákoutí všech lidských stvoření zlehka proniká
rád bych změnil svoje všední způsoby, kdoví co se o mně povídá?

Proto jsem ten nejtěžší hřích už dávno navždy zapomněl
tolik dětí zemřelo na porodním stole o nichž už nikdo jakživ neslyšel
ponecháni osudu tomu mystériu života po životě
jaký smysl má snaha ve společnosti kde jeden druhého nemiluje?

Jistě je dnes láska dávno ztracená a je věcí zcela banální
líto je mi parchantů z ghetta, co vyrůstají v době lemované skandály
od politických lídrů k bohatým celebritám bez talentu
dopracovali jsme to skrz barevné revoluce k politice appeasementu

mám za to, že nastala chvíle uctít ještě jednou mrtvé
války přicházejí a odcházejí, prolitá krev stejně sama seschne
zanechá po sobě jen sklíčené tváře pozůstalých, ztrouchnivělé pomníky
zlomená srdce a bol, jako by to byl jen špatný fór, zůstanou pouhé vzpomínky...dobou vyčpělé

Publikoval(a): Makaveli, 6.10.2019