Anotace: ...

Sepnuté ruce
v modlitbě
otevřené srdce
zevnitř ven

procházím alejí duše
barevný podzim procitá
něha ve vláknech moruše
a podzim je hra barvitá

padlá mlha v zahradách
stoupá mi v dechu do krve
můj smutek a za ním strach
přichází znovu a ne poprvé...

Můj život jak mozaika
spojen ze střípků vzpomínek
tíží jak svěrací kazajka
zhasíná v dešti plamínek

víra, láska a naděje
z hlubin srdce se derou ven
děje se i když se neděje
jako motýl co z kukly vylétne...

Publikoval(a): Klarineb, 17.9.2019