Anotace: Pohádka pro malé motýlky.

Pomalu zavíráš oči
a tvé tělo klesá za horizont
spolu se sluncem
tráva se vlní v příjemném vánku
a jeho teplo přináší vůni
neznámých květů
z neznámých světů
cinkání zvonečků jemně hladí
tvé bubínky
a lupínky bylinek rozpouští svá kouzla
v páře z hrnku stoupající
tělo tak lehké máš vznášející
nořící se do tónů slunovratu
jsi daleko zlému světu
zlehka jako dech andělů
na perutích vznášíš se vzduchoprázdnem
jen konečky myšlenek dosáhneš na zem
zlehka tak zlehýnka
vnímáš rojení duhy
neslyšně se láme mezi tvými vlasy
a na řasy dosedají odrazy paprsků
vnímáš jen příjemné teplo
bezvětří přístavů
a palmové listy hladí oceány
které omývají tvou pláž zapomnění
nic jiného tu není
jen ticho tvého srdce
v odpočinku si zní
v bezpečí pochopení a pocitech slasti
v harmonickém vlnění strun vesmíru
nikdo neruší tvé tančící synkopy
a houslový klíč zamyká tvou radost
ukrytou v řeči nekonečna
vracíš se zpátky z kukly temnoty
stáváš se motýlem s nádhernými křídly
magií metamorfózy
zrození a splynutí
a pak už jen stačí
otevřít oči
a zhluboka mávnout……..

Publikoval(a): 1a, 1.8.2019