Anotace: píšu kamarádce do našeho třídního časopisu každej týden básničku(nebo spíš budu) tak tady je první...

Copak tohle za svět je,
když hloupost tu panuje,
holky, kluci, dospělí,
kam jsme tímhle dospěli.
Nežijeme zcela,
svět je uzavřená cela,
trápení a zoufalost,
bolest, nářky, troufalost.
Autorita, to je nic,
každý by chtěl stále víc,
však nikdo se nedrží snů a přání,
o tomhle radši nechci mít zdání.
Každý to sice jinak vidí,
ale sakra, proberte se lidi!
Copak chcete takhle žít,
bez iluzí v životě být?
Zkuste pochopit, jak se jiní cítí,
lžete, jen když nebude zbytí,
změňte svět, držte spolu,
vystoupejte vzhůru, jinak spadnete dolů…

Publikoval(a): H.I.L., 3.3.2011