Šla pořád dál
Šla pořád dál
Šla pořád dál
Šla po ulici ani nevěděla kam.
Přes slzy neviděla šla jen dál.
Šla po louce slzy ji stékaly
po tvářích.Kropily vlčí mák,
co tam rostl jen tak.
Šla lesem a slyšela jeho šum.
Přes slzy však neviděla srnu
co ke studánce šla pít.
Šla dál a dál uslzená až
došla k nebeským schodům.
Stoupala pomalu přemýšlela
proč její láska zůstala nenaplněná.
Zastavila se u brány nebeské
a vzdychla.Andělé přispěchaly
a slzy s tváře ji utíraly.
Byla na konci cesty své.
Necítila bolest po lásce
slzy ustaly a jí bělostná
křídla narostli.
Publikoval(a):
slunečnice69, 6.6.2019