Anotace: Touha je touha.

Žabák touží po moři,
stále o něm hovoří,
chtěl by zmizet z rybníčku,
a vzít s sebou žabičku.

Ta však souhlas nedala,
rozzlobeně kvákala,
moře žabkám nesvědčí,
to je přece bez řečí.

Váhal jenom chviličku,
pak vyrazil z rybníčku,
vzal si malý raneček,
teď je z něho slaneček.

Publikoval(a): Psavec, 14.5.2019