Anotace: ---

Čas, kdy mráz vylže květy na skle
a jinovatkou zabílí
krajině vrásky mrazem prasklé,
čas, kdy nelítaj motýli.
Tenkrát v dětství nás vábily
klapotem berly Mikuláše,
řinčením řetězu, cinkáním zvonku
Vánoce s něžnou září stromku.

Pohádka jako od Erbena,
zimní obrázek od Lady.
V mrazivé noci vyje fena,
ponocný s rukou za zády
vytrubuje své intrády
no a ten černý ze tří králů
vzal právě pochopa, sněhem se kulí
a jede s kopce po papuli.

Čas havranů a bílých polí,
roztancované vánice.
Závěje věje po okolí
a k hroudám tiskne zajíce.
Ticho zapadlé stanice –
- koleje mizí v bílé stěně,
vločky se tetelí, do tváří zebe.
Přání a hvězda spadlá s nebe.

Publikoval(a): Jikra, 14.5.2019