Anotace: dialog dvou spřízněných duší

Můj nejdražší příteli,
nechápu tvůj hněv,
proč zlostný je tvůj zpěv?
Já stojím věrně opodál
a to sis přeci vždycky přál!

Nemohu stále držet tvůj černý plášť,
a i když nechci,
vím z čeho pramení tvá zášť¨.
Já však nejsem věc
a ty nejsi celý svět!

Lhářko! Chytil jsem tě při činu,
tak mi dokaž svoji nevinu!

Jak dokázat mám nevinu,
když neznám důkaz zločinu!
Mé srdce tobě patří stále
a jeden druhého přeci navždy máme!

Lhářko! Má lásko,
já věřit bych ti chtěl
a snad i ze zoufalství měl.
Nemohu však spát
a musím krutou pravdu znát!

A tak už je to celé roky,
a proto jinam míří moje kroky.
Budu věrně opodál vždy stát
a ty budeš vždy vlastní pravdu znát!

Opouštíš mě?
Proč se ještě divit mám,
takovou tě přeci znám.
Přijdeš a odejdeš,
přijdeš a prchneš pryč,
protože tě požírá tvůj chtíč!

Můj nejdražší příteli,
miluji tě ve dne, v noci
a ty jediný mě máš ve své moci,
nemohu si však pomoci,
propadám své nemoci.
Nemiluješ mě!
Stále hledáš nevěru
a podezříváš mě ze zločinu.
A já lžu, abych vskutku zatajila nevěru!

Věděl jsem to vždycky
a i tak tě miloval.
Tvoji vinu znám
a dávno tuhle vinu za svou mám.
Teď se ti hloupě dvořím
a o tvou lásku prosím.
Zůstaň se mnou,
zůstaň navždy má!

Můj nejdražší příteli,
já jsem přeci byla vždycky jenom Tvá!

Publikoval(a): Claire Tinkova, 11.5.2019