Anotace: možná ví, možná neví, však nikdy se nedozví celou pravdu...

Víš, že tě někdo miluje,
vždy nad tebou se smiluje,
hlupáka ze sebe dělá,
aby tvůj úsměv vidět směla.
Však nikdy není mířen na ni,
platí za to krutou daní,
to vše jenom pro tebe,
pomoz jí poznat kousek nebe.
Máš být šťastný, že někdo tě má rád,
ty s ní chceš být jen kamarád,
tak jí aspoň řekni, co dělat má,
když se jí o tobě každou noc zdá?
Těžké to máš taky, ona to chápe,
i když ze svých bolestí sama se sápe,
oporou pro tebe vždy všude být,
bez tebe však pro tebe navždy žít.
Ty vlastně ani nevíš, co k tobě cítí,
že trápení ze sebe bolestně mítí,
ale z lásky k tobě všechno zvládne,
jen tvé srdce pro ni vládne.
Tak řekni, čím je špatná, z plných plic,
bude ji to bolet jako nikdy víc,
však pochopí své chyby,
i když se jí to nebude líbit.
Ty nevíš, jak moc ji to bolí,
že mezi životem a smrtí volí,
však neví, co v hlavě se ti honí,
třeba tvé oko slzu v podvědomí roní.
To je však jen šance malá,
ale co pro tebe všechno dala,
svoje srdce, svoji duši,
nepokoje v těle tuší.
Zda tohle někdy skončí, řekni,
jednou provždy s jejím strachem sekni,
nech ji zemřít či znovu doufat,
jen ji nenuť navždy zoufat…

Publikoval(a): H.I.L., 1.3.2011