Anotace: ...

Pradávný les, k ránu se probouzí,
houba své potomky po zemi roztrousí,
první pták svým zpěvem jitřenku vítá,
po noci, v níž jen sova lítá.

Jelen a laň své mládě budí,
z té chladné hlíny, která jej studí,
mládě se nehýbá, nečinně leží,
jelen neváhá, pro pomoc běží,
přivede medika, místního kance,
s nadějí, že pro dítě je ještě nějaká šance,
ten však kli zakývá doprava, doleva,
včerejší noci, bych tu býval potřeba,
řekl,
jelen na všechny čtyři klekl,
a laně píseň, lesem se vine,
smutný to osud, když mládě zhyne.

Pohřeb se chystá a zvěř se schraňuje,
nálada ponurá po lese panuje,
zpěv je zakázán, tichý háj mlčí,
na smutnou událost, přijde i pán vlčí,
potravní řetězec teď svou roli nemá,
v tuto chvíli je hierarchie němá.

Už jsou tu všichni, kdo přišli říci sbohem,
teta srna, strýc los s utrženým rohem,
medvěd, svišt´, veverka, borb i mýval,
orel vedl obřad, páč bohy lesa vzýval,
z osiřelých rodičů slzy na zem kanou,
v tu dobu mládě prochází skrz nebeskou branou

Publikoval(a): ASG96, 3.5.2019