Anotace: Probouzí v nás krásu, fantazii,lásku, bázeň i odvahu.....

Sonáta do noci zní,
kdo vyvolá ozvěny pozdní?
Lísteček se ani nehne,
jsem chycena jako malé jehně.

Ticho před bouří,
úplněk na nebi krouží
a noc líbezně sténá,
padá ohnivá hvězda.

Tím započne noční rejdění,
v mlhách se zhmotní zjevení,
ve vřesovištích a starých dubech,
Vlkodlak vykukuje s krvavou růží v zubech.

Milovat či nemilovat?
Sbližovat se či nesbližovat?
Hlavou se to nese,
v kůži i srsti se každý z nás třese.

Mocní páni a mocné paní Přírody,
nasměrujte nás a ukažte své poklady.
Tma jemně zdobí náš šat,
tajemné i známé vůně nechme do sebe vsát.

Oči slastí zavřené,
a přesto vše krásné ostře viděné.
Rosa, okvětní lístky, mech, louka, lesy,
až do úsvitu nesejdu z této cesty.

Hraji zde hru s bázní i s odvahou,
cítím zrychlení srdce jako pod palbou.
V této krajině pod širým nebem,
teprve teď jsem spojena s tímto světem.

Publikoval(a): Rose-H, 12.4.2019