Anotace: ...

Zas věta za větou
pomalu přichází
hloupě se pletou
kdo všedností schází
stačí jen úsměv ticha
nebo jeden dotek
ukrást se nechá
je v každém jarní vánek
ticho za hradbou mlčení
v samotě rozervaných křídel
co zas se nemění
to jen vzduch se tolik chvěl
žít jen z nerozumu
pozdě se navracet
přiznat se k tomu
NIKDY NEMLČET.

Publikoval(a): radek oslov, 7.4.2019