Anotace: ...chvíli se slunci podobám a chvíli plačce...

Apríl na křídlech


Noc plná pozdechů
v bílých záclonách
a vítr tropí neplechu
v nebi na hvězdách.

Střídá se nálada jako na houpačce,
chvíli se slunci podobám a chvíli plačce.
Kdopak mi ve vlasech skotačí,
třískání okenic nese se pavlačí.

Chvíli se směju,
chvíli se podmračím,
nikdy se nenaděju,
jak si skotačím.

Apríl si pohrává se mnou,
nese se nocí temnou,
přinese deštík ranní
a nebo úsměv za svítání?

Sluníčko probleskne z mraků,
srdce si poskočí radostně,
nemá však na štěstí páku,
za chvíli pláče žalostně

celičká obloha z mraků těch,
zdá se, že mám to pech,
svištím si na suchých na listech,
z oken a šikmých střech

pláču ti lásko na zádech,
divíš se, co je to za příběh,
přece o lidech těch,
co už jim srdce pokryl mech!

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 1.4.2019