Slunce mojí duše
Slunce mojí duše
Slunce mojí duše
chtěl bych rozjasnit tvoji tvář,
snad to nezní suše.
Co udělal mám
abych Ti ulehčil
v Tvém životě uspěchaném
Snad neusíná Tvůj věčně mladý plamen.
Chci na rukou Tě nosit
A konejšit Tvoji duši
Když usínáš mi v dlaních
Tak moc Ti to sluší
Asi máš krásné sny Když usmíváš se lehounce
hladím Tě po tvářích , cítím je hebounce
Hladím i vlasy Tvé,kudrny smotané
aby Tvé sny byly šťastné a slaďounké
Možná že se Ti zdá,jak tančíš s mužem svým vysněným
S tím do Tebe zblázněným.
Něco co úsměv Ti na tváři vytváří
V srdci to zajiskří a oči rozzáří.
Má panenko maková,tvým krokem víly
tancuješ na hladině rybníčku chvíli
I vánek když Tě pohladí
tak štěstím kvílí.
Když ladně tancuješ jak víla lehká
I květ zvonečků svůj klobouk smeká
Tak už jsem Tě potěšil ? Už je To lehčeji?
Snad už Tě netíží Tvé slzy v krůpěji.
Mám šaškem být a chvíli klaunem snad.
Když třeba bude to , pro Tebe zemřu rád
Ale raději na bílém koni přijedu a pak,
vysvobodit mám Tě , než ublíží Ti drak.
Jak rytíř udatný postavím se sani
do konce povedu tohleto klání
Aby už nikdo nikdy neublížil mé krásné paní
Publikoval(a):
Skol, 11.3.2019