Anotace: Láska, touhy, doufání, srdce pouští uhání

Srdce v poušti

...

To je fakt,
proč milovat?

...

Nač člověk potřebuje vzrušení,
proč raděj neplout na hladině?
Bez emocí a bez své vůle jsme ztraceni
a ponořeni ve své vině
si připadáme zbyteční
jak rampouch na okapu v zimě.

Láska nás nabíjí a oživuje
vprostřed všedních dní,
jak lístek nebo bárka na hladině
k nám pluje bez ptaní
a pohár vínem naplňuje
v tužbách doufání.

Láska je oheň sžíravý,
zmocní se srdce jako třísek
a leckdy i troud odpraví,
pak odpluje jak křídla lysek,
když nikdo se s ní nebaví,
nafouká z poušti písek
lidem na prahy.


Láska, touhy, doufání,
srdce pouští uhání.
Pod Fata Morganou již leží
a poblouzněné na oázu věří.

Kůň padl v běhu divokém,
má ještě slzu pod okem,
však není žádná naděje,
že k prameni kdy dospěje.

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 14.2.2019