Anotace: Nevím, co pil tenkrát Li Po, já mám rád červené...

Seděl jsem sám a sám jsem pil
jako kdysi básník v Číně
čelo jsem ale nevraštil
nebývá v žití příliš chvil
kdy vosk času hoří líně
a příběhy z depozitu
doznívají v tichém svitu
mezi kruhy na hladině.

Nikdy jsem v osud nevěřil
ač krok váznul v mokré hlíně
šeptám však díky ze všech sil
za život jenž jsem okusil
a když přijde ve vteřině
myšlenka tak jasnozřivá
o svíčce jež dohořívá
utopím ji v těžkém víně.

Publikoval(a): Mirastus, 18.1.2019