Anotace: Ať světlo ve mně hoří a lásku mou nic neumoří.

V domě skleněném


Jsem v domě svém
celém skleněném
a nevnímám už slova
cizích lidí,
co pouze sami sebe vidí,
já prozřela jsem již
a hledám ve svém srdci skrýš
před zlobou lidí zkažených
a ve chřtán pekla stažených.

Jsem sama skryta v podzemí,
i voda studánek se prodírá
a ze všech pramínků se posbírá,
aby mohly srny pít
a před vlky se skrýt.

Studánka čistá jsem jen tvá,
můj Strážný Anděli,
vždy láska tvá mne objímá
a dává všechnu naději.

Na chvíli ještě posečkej,
mou duši hýčkej, ruku hřej,
než budu připravená
sdílet s tebou Nebe,
ty máš jen mne a já zas tebe.

Jsem zrcadlo tvé věrné,
svůj obraz vidíš ve mně.
Já cítím v sobě tvoje oči,
jak plamínky se ve mně točí.

Ať světlo ve mně hoří
a lásku mou nic neumoří.
Kdo blízko mne se ocitne ,
ať ze sna rychle procitne!

Již čas se blíží radostný,
mé srdce nabodlo se na ostny
tvé trnové koruny, Můj Ježíši,
tys mému srdci přítel nejbližší!

Publikoval(a): Marie Bernadeta, 17.12.2018