Anotace: Útěk do snů.

Když se v hudbu zaposlouchám
čím dál víc mi chybí.
Poslouchat však nepřestávám
hudba se mi líbí.

Snad jen skrze hudbu cítím,
že je vedle mě.
Přes zavřené oči vidím,
stále ve mně je.

Vyjdu v louku, vidím kvítek
slyším jeho smích.
Pomalu ho zasypává
první bílý sníh.

Bílý střípek sněhu
brzy kvítek zasype.
Mráz tak kvítku neublíží,
kvítek zimu přežije.

Objeví se s prvním sluncem,
které střípek rozbije.
Malý kvítek vyčerpaný,
snad se brzy rozvije.

Sníh však kvítek neochránil,
nechce se mu rozvíjet.
Mráz ho celou zimu lámal,
měl tu touhu. Zabíjet.

Lístek padá za ním druhý
květina se rozpadá.
Z kvítku zbude jenom trní,
k zemi v tichu opadá.

Naberu jej do dlaně,
jenom vítr poslouchám.
S jemným chvěním koutků
kvítek opatrně rozfoukám.

Na zemi je stonek s trny
z trsu trávy trčí.
Za ním malé zrnko tiše
v nový kvítek pučí.

Vrátím se zpět k tónům hudby
s vážným pohledem.
Znovu slyším stejnou píseň
novým nadhledem.

Snad vyroste ten malý kvítek,
až roztaje sníh.
Chtěl bych jednou slyšet
její bezstarostný smích.

Publikoval(a): Jan Čáp, 20.11.2018