Letí...
Letí...
Anotace: ...a budeme si šeptat sladká tajemství o životě, jenž čeká na štěstí! Na štěstí ze čtyřlístků sušených a na Martinův první sníh.
Letí...
Zas holubice bílá letí
a v zobáčku má snítku z oliv,
směr zná ten k srdci tvému,
však doletí-li, nevím,
vždyť nehořím jak před tím.
Ohýnek v srdci plápolá
a čistě bílá obloha
jakoby byla neprostupná opona.
Náhle setmělo se v mojí mysli,
zda-li pak na mne duše tvoje myslí?
Chytám se planých nadějí
jako z pavučin,
lehce se potrhají
bez příčin.
Dnes bílou barvu vyměním,
která byla z kopretin
za barvu žlutých lístků
a vítr vykonal již čistku
všude ve větvích,
má lásko, srdce odemkni!
A náhle rudou před očima mám,
já temnotě se cizí nepoddám,
ať oheň rozhoří se v západech,
když ulehneme na zádech...
...a budeme si šeptat sladká tajemství
o životě, jenž čeká na štěstí!
Na štěstí ze čtyřlístků sušených
a na Martinův první sníh.
Zas budou stráně čistě bílé,
pak vezmeme z nich na košile
pro věčnost svoji na Nebesích
a setkáme se na těch březích,
kam odlétáš mi labuti
a proud tě plouti přinutí.
Publikoval(a):
Marie Bernadeta, 12.11.2018