Havraní...
Havraní...
Havraní křídla sviští nocí
rozmetaly moje sny na kusy
tepot tvého srdce v dálce ztrácím
než milosrdný čas hrany obrousí
osud mi rozmetal iluze do střepů
šrapnely se zapíchnou do srdcí jako jed
vina mě spaluje v žáru i poslepu
pušky už míří na srdce a jeho střed...
Kdo seje vítr, sklidí bouři
když jednou zraníš, není už cesty zpět
nad mrtvými sny havrani krouží
vzpomínky běží jak film co znám nazpaměť
havraní zobáky klovou mi do snů
ve víru křídel už nemám strach
v bolesti cítím přicházet Vesnu
smrt za smrt si zaslouží jen podlý vrah
havraní šiky na stromech visí
v tísnivé náladě na nebi z kovu
krev našich životů spolu se smísí
když ostrým zobákem v srdci ti klovu...
Publikoval(a):
Klarineb, 10.11.2018