Anotace: Muzeme ve skole predvest nejakou basen na tema nebat se, tak bych chtela vedet jestli to ma cenu.

Kráčela dívka cestou,
se stříbrnou vestou.
Stříbrnou jako celý les
od měsíce, jenž osvítil i tamní ves.

Stanula u známého rozcestí,
které znali všichni pocestní.
Všichni vpravo se vždy bez váhání dali,
jen ona sebe ptá se má-li.

Odvážná dívka jednou vydala se vlevo,
netušíc jaké následky by to mělo.
Šla dál a dál stříbrným lesem,
do této části nevešel by ani hajný se psem.

Když se ohlédla bledá zjištěním,
které bylo jí v tu chvíli neštěstím,
že cestička ryzí,
jí pod bosýma nohama mizí.

Bylo pozdě na hledání cesty zpět,
musela tedy pokračovat vpřed.
Tu náhle děvčátko bledé,
spatřilo veliké stavení hnědé.

Sevřela se jí hruď strachem,
neboť stavení již viděla před časem.
O stavení se jí totiž zdálo,
proto ji to sem tolik táhlo.

Strach ji již dávno ovládl,
dívčin rozum ale převládl,
a proto snažila se překonat svůj strach,
i když cítila ten strašný risku pach.

K obrovským dveřím přistoupila dívka,
z noci zbývala už jenom chvilka.
Vzala za obrovsvké klepadlo,
v tu chvíli napětí z ní opadlo.

Na dveře dubové zabušila,
po tom co je uvnitř zatoužila.
Otevřela dveře a na stole ležela květina,
ta kterou většina lidí už ztratila.

Vzala dívka květinu do vsi,
tak jako to ve snu viděla kdysi.
Když se dívka pro květinu nebála,
daleko to díky ní také dotáhla.

Publikoval(a): AmiCZ, 2.11.2018