Anotace: Hlas kytary vyzrál

Kapky deště utonuly v oceánu slov
nevyslovené příběhy překračují tvůj stín
nachová nebesa jsou dnes blízko
člověk cítí se tak malý, jako kdyby na světě již nezbylo místo
černobílé hlasy zpomalují krok
jak snadné je zůstat a jak těžké přinutit se jít

Hvězdy usínají v jezeru
vodovky s příchutí večera přikrývají je
hledíme na ten samý měsíc
časosběrný film hovoří pozadu
rok s rokem drží se za ruce
Zrcadlo odpoví nejlíp.

Otisky západu slunce zůstávají ještě týdny poté
úsměvy lidí, jenž nikdy nebyly vyfoceny
odstíny rána ptají se, kdo jsme
hlas od duše je odtržený.

Podzim utopen v šálku kávy
i když hledíme na ten samý měsíc
kytara již změnila svou píseň.
Struny propínají se silou myšlenek.
Tam, kde dříve lesy stály
lidé trhají svou sklizeň.

Publikoval(a): slzy-deště, 27.10.2018