Anotace: ...

Přišla a dala mi vody napít
aby mě vzápětí srazila na kolena
má smysl ji v sobě živit či zabít
v bolesti co není nikdy zahojená?

Na konci každé cesty je prý Řím
co počít si když na lásku nevěřím?

Hojivými mastmi potírala bolavé srdce
cítila jsem uvnitř téct řeku i plamen plát
pak náhle zhasila rozžaté svíce
a nechala mě v koutku duše prázdnou stát...

Ukázala mi světlo až padl do duše stín
vzala mi naději, už v lásku nevěřím...

Když přišla světlem oděná
vložila ruku svou do mého srdce
pak se změnila na krunýř měděný
z medu mi zachutnala tak náhle trpce

Láska mě zakryla jemně pláštěm svým
je pozdě doufat, když na lásku nevěřím..

Publikoval(a): Klarineb, 26.10.2018