ZE SNU(lý)
ZE SNU(lý)
Plápolají svíce?
Na památku zesnulých?
Začervenají se líce
milenek mužů
již v popel spálených?
Vzpomenou si?
Vzplanou zas?
Když v myšlenkách svých
vrátí čas?
Na louce se potkali
navzájem se líbali
milovali se v polních klasech
on skládal jí básně
o rtech jejích, bocích, vlasech...
Pak však přišlo ticho
smutek pláč a
choroba
vše krásné skončilo
a nastala
samota.
Přece vzpomněla si
v koutě svého domu
kde jí nikdo neviděl
schovaná před dětmi
a před mužem
otevřela medailon,
který jí kdysi
na důkaz lásky
věnoval
on.
Publikoval(a):
Jera_lu, 17.10.2018