Anotace: ...

Už mě vyčerpává nést tíhu Světa ve svých dlaní,
když jméno mé Atlas není.
Pocit šrapnelu zabodnutém ve své hrudi,
bez jizev
s bolestí
však bez krvácení



Všechny ty vzestupy
pády



Do záhrobí



a pak zpátky


Křičet do prázdných chvil jež se nesou,
slova - co již mé srdce neunesou.
A ráno z pocitu -
že stále žijem,
pronést v tichu...



Carpe Diem

Publikoval(a): Adminak, 10.10.2018