Anotace: Je to o tom,co máme všichni v sobě.Čeho se bojíme,a z čeho máme "radost"

Vzduchem letí bláznovo hřích která končí jak ukradená vzducholod,přistane,a vzplane jak černá myšlenka která proplouvá dírou v hlavě.Ten pocit je lehký jak svědomí-odlehčit tu tíhu,a přitížit lehkému,to první si přejem,a to druhé chceme,jsme něco mezi tím-nenápadně,mezi tím jsme mi-a dost vidět!Padáme jak domek z karet,když jeden tak proč ne všichni,ve vlastních slzách čteme osudy druhých kteří jsou nám vzdálení a lhostejní.Staráme se o to co už není,ztrácíme to co může být,vlastníme to co nemůžem mýt,dáváme to za co se můžeme skrýt.Silní odhalují ty slabé-přitížit,slabší hledají ty silné-odlehčit,spaluje nás vášen nedostupnosti,snažíme se vzdalovat,ale čemu?Vzdálit se tomu co nejsme-nehledáme,zůstáváme v blátě aniž víme proč,možná proletíme dírou v hlavě,však černá myšlenka zůstává-nepomine-neshoří...

Publikoval(a): grepís, 18.2.2011