Anotace: hlas, který k nám dnes a denně promlouvá, není svědomí a není to dokonce ani někdo cizí, jsme to zkrátka my

Skrz čtyři stěny promlouval k nám hlas.
My však neznali jej,
přesto on znal dokonale nás.

Hlas šeptal, hlas píseň zvučně pěl
a při úplňku mrazivě zněl.
S pokorou i bez pokory,
s dohodou i bez úmluvy,
běželi jsme ke svému cíli,
co byl ještě před minutou
vzdálený na míli.

Teď však opět v nedohledu
čekáme na oblevu.
Jestli včera svět byl bílý,
dnes by neměl býti jiný.
Přesto přišla změna,
co nelibě nám zněla,
převlečená za nový úhel pohledu
a s tím ani já už více nesvedu.

A byla noc a my zavřely oči
nebo se oči zavřely docela samy.
A bylo další ráno,
.....kupodivu, .....všude prázdno....
Stačily dva tři kroky
a my viděli ty minulé roky.

Ruku v ruce,
úsměv vedle úsměvu,
dvě srdce zněla jako jedno,
a přesto přišlo temno.

Stačily dva tři kroky
a byly tady další roky.
A ač svět zdál se býti jiný,
věřte, že byl a bude vždycky stejný.

Stačily dva tři roky,
abychom udělali další kroky,
ale my přesto stáli na místě.
Co bylo tedy na vině?

Zřejmě nebylo dost vína pro všechny...........

Publikoval(a): Claire Tinkova, 6.8.2018