Anotace: o posvátné krajině

stále mezi námi bylo to cinkavé napětí

dopadalo na rozehřáté oblázky
a rozpouštělo se jako med v horké vodě
dokud se nespojil náš pohled
a slunce se radši schovalo za kopec

vyprávěl jsem ti o posvátné krajině
našeho srdce, o utopii...

byl to nádherný sen vprostřed léta
pomíjivý jako stopy po dešti
bál jsem se otevřít oči
abych ho nevyplašil

už jsem zapoměl jak chutná sounáležitost,
nebo jak šumí moře
šli jsme, a já pořád slyšel to cinkání
nezbytné sílící dozvuky našeho setkání
zavěšené do vakuových trubiček

na místě, kde je vše možné

Publikoval(a): richie., 6.8.2018