Anotace: Zraněná láska, která se chce ještě jednou probudit. Věnováno M.Š.

Za chvíli budou odlétat ptáci,
ve zpěvu se loučit.
Šťastni, jak štěbetající vrabci,
v kapkách deště zobáčky si močit.

Z léta už nezbude nic,
květy lípy padají na zem,
jeřabiny se červenajíc,
na růžových lavičkách sedí zapomenutý sen.

Tam, kde ještě slunce svítilo a na jeho okno ťukalo,
tam, kde ještě v posteli leželi oni dva,
do lásky se její srdce motalo
a padala z něho ledová kra.

On snad tu lásku také cítil,
však bál se ji poznávat dál,
vždy, když se k ní blížil,
špatný hlas mu našeptával.

A kde je ta dívka, co ho stále miluje?
Jejíž srdce rozehřál a zbavil všeho ledu.
Je pořád u něho v myšlenkách a bojuje,
za lásku, kterou cítil tenkrát v červnu.

Publikoval(a): Rose-H, 4.8.2018