Anotace: O TOM KDYŽ SI ČLOVĚK UVĚDOMUJE JAK SE ZMĚNIL!

Nikdy bych neřekla, že to bude mít takové grády,
že se postavím na nohy, když zažívala jsem pády,

není návratu, není kam jít, kam se schovat,
uprostřed oceánu, i když se utopím, budu z posledních sil plavat,

kde jsem dnes a kde jsem byla před tím,
lámu si dodnes i teď hlavu nad vším tím....,

nebylo to lehké ale sílu to pokaždé mělo,
ještě teď při vzpomínkám orosilo se mi čelo,

vzpomínky, naděje, boje, lásky a prohry,
vpády, zkraty, beznaděje, smutky a dohry,

jak život smysluplný být umí,
jak voní, jak se nevzdává,
jak mě nakopává a jak i tlumí,
jak pravdu si někdo jako já, hlasitě přiznává,

někdy chci létat, někdy se smát i umírat,
někdy litovat, milovat i slibovat,
někdy slzy nestačím ani utírat,
jsem jen člověk, který nezapomíná chybovat,

a proto vím, sním, kleju a prosím,
v srdci si pořád tu bolest proklatou nosím,

a všechny ty vzpomínky, kdy mi svět nebyl oporou,
kdy jsem prožila chvíle, které byly dramatickou operou,

přeci jen nemůže to tak snadné být,
jaký by to mělo ten smysl,
co bych dělala, kdybych nemohla snít,
opouštím každému, kdo v mých očích kdysi klesl,

nemohu se za příklad někomu vydávat,
nežiji podle pravidel, občas z cesty scházím,
lásku umím dávat, z duše se jí oddávat,
každého dne si neskonale vážím,

že odpustila jsem každému, kdo ve mě vzbudil zlost,
nenávisti a zášti, řekla jsem, že mám toho všeho dost,

a odpuštění průchod jsem dala,
a nový život najednou jsem znala,

snadné to nebylo, ani být nemůže,
bojovat jsem ani na konci nepřestala,
jsem jediná kdo sám sobě pomůže,
jak bych to jinak věděla, kdybych tebe nepotkala,

a jak to krásné bylo a ještě víc může být,
jak se mi nechtělo a najednou se mi chce žít,

jak dokážu zpívat, tančit a milovat,
není to jako dřív, dnes je to opravdové,
že, dodržím tobě, sobě, vše co do světa budu slibovat,
i když to někdy je a zase bude nostalgické,

dnes už to dokonce i poeticky zní,
verše a rým tomu dávám,
všichni už nejsou tak zlí,
dokonce i veselá každé ráno vstávám,

ty pochmurné dny, ty doby zoufalé,
důležité byly, budou a jsou,
mé kroky i tak zůstávají nestálé,
někam, kamsi, dál a dále jdou,

za láskou, nadějí, pochopením, nebo za smyslem jdu,
odpouštím, miluji, chápu a to vše s pravdou,
dnes už nemohu život brát jako pouhou hru,
každý okamžik si vychutnat musím a to s vervou,

jo, protože už mi to jedno není,
a nedoufám, že se to nějak změní,

prostě žiji, cítím a chápu to všechno,
a najednou mi to prostě přestalo být jedno!

Publikoval(a): Brazzillka, 1.8.2018