Anotace: včerejší krásný podvečer...

Čekám na mladou a klavír zní
schoulím se ke zdi ať zachytím
pramínky inspirace jež seslal bůh skrz dětské prstíky

Čtrnáctý rok byl klíčový, proplouvám celým obdobím
zvládám už pustit ukončené lekce
a ty kterým se zatím ještě nechce
procítím, probolím, nechám nést slzami…

Protože každá povodeň je nejspíš novým začátkem
dalších prokletí? Anebo odevzdání předchází
na dně hořké proměny zapálení nových pochodní..?
v tónech klavíru mi jde, moc přemýšlíš…

Tak kroužím městem za vůní
kebabu, možná mě přilákal ten smích
stará se vrhá do kornoutku mladé na hranolky
istambulská hudba hřmí
jako by z nás chtěla vytřást slovanskou duši!

Záleží na tom? Tři ženy a dva cizinci,
v podvečeru prosyceném ptačím pískáním
smějeme se bláznivě boji o hranolky
klavírní etuda mizí v červáncích…

Publikoval(a): Gaia., 26.5.2018