Anotace: ....

Velký vůz se mi drze směje do tváře
když bez spánku tisknu se do polštáře
zbylo mi po tobě jen několik básní
ta snůška neukotvených pocitů v bouři...

Prosím, raději ve mě navždy zhasni
než bych se topila v slzavých loužích...

Tuším, že nikdy nepřekročíš svůj stín
tvé oči planou tmou jako zelený vltavín
pel se rozprostřel v bíle svítících akátech
proniká skrze vzduch až rovnou do srdce

kdyby mohl člověk smazat své chyby
z čeho bychom se v bolestech poučili?
Bloudím v neznámu, tonu v řeči rybí
křídla supů mě zraňují, dochází mi síly...

Musím vypít pohár hořkosti až do dna
ta chuť mi navždy uvízne v hrdle i v mysli
vždyť strom po ovoci nejlépe se pozná
když smutek prostoupí všemi smysly...

Publikoval(a): Klarineb, 16.5.2018