pominul den
pominul den
pominul den
lehkej vánek
hladí tvář za večerního šera
chlad opírá se
do starcových vrásek
smíchu i bolesti
vítr plete
těch pár bílých vlasů
co mu ještě zbyly
ubíhaj vteřiny
stejně jak zamlada
i dnes
má při sobě knihu
v ní pár poznámek
za uchem tužku
vedle sebe věrnou
přítelkyni irskou
ale mění se den
v další noc
a ta zas v další den
zas budem o den starší
tak neřeš, starče, minulost
a napiš další kapitolu
ještě jich něco málo stihneš
pominul den
sedí zas na lavičce
a čechrá mu vítr
všechny chlupy
suchý rty co
při mlčení mluví
suchý ruce
oněmělý, dotyk
živých snů
srdce živější
než kvetoucí chrpy
mladická jiskra
ve starým oku
zvedl se
a šel se vyčůrat
chvíli to potrvá
pominul den
Publikoval(a):
Michelle.Morrigan, 13.5.2018