tíha
tíha
nohy ze dřeva
už ušly
pěknou řádku let
za rozbřesků
i soumraků
živej byl
kolikrát jen z chleba
ale i přesto
by ty časy
vrátil zpět
dnes sic už za vodou
stejně cítí
a o to víc
tu tíhu
krásně zlověstnou
teď vidí rub i líc
víno, někdy pivo
básně a
jeho něžná hodná žena
plná litrů pochopení v sobě
pořád a víc
než kdy dřív
bude chápat tíhu
jež mu souputnicí byla
až ona bude ještě
byť jen zpola živá
a on bude
vždy jen fyzicky
mizet v hrobě
Publikoval(a):
Michelle.Morrigan, 7.5.2018