Anotace: ...jedno takové nedělní rozjímání...

Vůně deště v šedinách pampelišek
potí se v dohasínajícím odpoledni
bludný Holanďan v mysli jako bazilišek
pokouší s tváří hada vše, co není všední

už dávno nechodíme po zahradě v Ráji
a křídla noci jsou nám blíže než ta denní
při probuzení kohouti falešně kokrhají
toužím se schovat za barevný závoj snění

do tmy procitáš a prosíš o odpuštění
ráno se ztrácíš v mých nevyřčených slovech
je těžké hledat lásku, tam kde není
a srdce bije obalené v těžkých kovech...

Všudypřítomná vůně šeříků opájí mou duši
copak lze se z bezvědomí opít do němoty?
Procházím očistcem v tom bezedném rauši
přijímám rozsudek, jež neméně je krutý....

Publikoval(a): Klarineb, 6.5.2018