Anotace: ...

Přes tmavě zelené závěsy ještě nevidím denní světlo
jen vím, že kdosi se vkradl do mého bytu
a všechny peřiny mi potrhal
a všechny talíře mi vyházel.

Soused se vrací domů k ránu
jeho oči jsou tristní jako oči baseta
jeho prsty jsou vždy laciné cigarety
a stále dokola sebe přesvědčuje, že Bůh nejí meruňky.

V oknech je pološero – pošťák je opilý
do tuhnoucího asfaltu pokládá zapomenuté dopisy
jako by adresát byl už mrtvý
a po jeho studeném čele přejížděly tramvaje.

A já jsem chvíli sama sebou
jak roztržitě zakopávám o prahy
je tak dusno – soused modlí se a z misky vyhazuje meruňky (obětina musí být připravena už dnes)
můj zloděj líbá nezletilou divoženku u popelnic
můj pošťák dávno nestaví papírové kříže na břehu Vltavy
všem jsem odpustila
protože
mi všichni odpustili.

Publikoval(a): Lugilla, 1.5.2018