Anotace: Láska je Bůh, ale i Ďábel

Uzřel jsem, jak, nastoupivši do kočáru,
lokla jsi sklenice rudého hned půl,
a přísahám, přísahám Ďáblu, že v tu ránu
bych o svou slizkou páteř zlomil hůl.

Neb ty, korunní poklad drakem střežen,
opálové království vytesáno z masa,
ozdobeno perlami, střepy, z nejhlubších pěn,
tys dýka, tys smaragd, vorpál, co setnul ďasa.

Ty, ty, ty, ty dala jsi mi mnohem víc,
více než jakémukoliv smrtelníku dovoleno přijmout je.
Byl to jen letmý dotyk dvou holubic, rukou, sic,
já však, běda mé duši, neschopen jsem najít pokoje.

Na tvé oči, tvůj úsměv, myslím já den co den, každou noc.
Ach, Theodosie, Theodosie, proč nechal jsem tě jít?
Theodosie, ach, přispěchej bídníku na pomoc!
Theodosie, hořká, živá, lačná, neschopen jsem žít!

Oči z brokátu, tygří oka chamtivá,
úskočná, ba zlomyslná, jako zmije, jak lahodný jed,
lesklá jako křišťál, jak granát lstivá,
leč těma očima, tou sukubou, pozřít bych se nechal hned.

Tvé rty, tvá ústa, tvůj jazyk, svatý Bože!
Šlehajíce, bičujíce, lákají mne Ďáblu blíž!
Z perel tvé tělo, tvůj chrám, chci vzíti na lože!
Ty, Lilith bájná, chci se tebou nechat stáhnout níž.

K čertu s nebem, k čertu s Bohem, v pekle s tebou vládnout toužím!
Věřím, poblouzněn, že sám Ježíš by se kvůli tobě ve zlo obrátil.
Rouháním, u sta ďáblů, tímto rouháním ať dál svaté soužím,
neb s tebou nezřím důvod, bych cudným andělům svatořečil.

Temná, chladná, chladnější než domina Smrt, tvá tvář,
avšak, víc než kterákoli múza, ladná jako led.
Ach, jak líbezná, cynická, tvého smíchu zář,
tvůj smích, zvony pekel, ostřejší, dražší, nežli měď.

Tvé vlasy, oči, ústa, ne, to nestvořil Bůh!
Přes to vše, kacíř, neznaboh, o dotyk tvůj žadoním.
Neoblomný, svérázný tvůj ohnivý duch
o záchranu, vyhoštění, z nebe, Theodosie, prosím.

Publikoval(a): Ira M., 1.5.2018