Vosk odkapává...
Vosk odkapává...
Vosk odkapává ze svíčky
z dvacátého prvního století odkapávají
elektrické roky
Mohu ještě zůstat?
Tam venku zuří totální válka
ze které jsem dezertoval
ač nebylo kam!
Dole jsem potkal
kamennou tvář dívky
která se neumí smát
Padá na mě mrtvá krása
soch
staletí starých
a venku ve tmě
neviditelně bíle
kvetou třešně
Teď už mě bezpochyby
vyzbrojeni nenávistí
hledají
Ale co je mi do toho kde jsou?!
Daleko vepředu daleko pozadu
počtem póz neplatnými mincemi
bezcenných dní materiálním primitivismem
zkušenosti roky uběhnutými
po dostihové dráze
To jsou jen kulisy!
Ostnatě vypadající
ale pořád pouze jen kulisy
Sochy svatých
na morovém sloupu se ztratily
za nocí
Válčící strany
se v té šílené tmě uchýlily
k hudební lsti
Budou-li úspěšné
obelstí sami sebe
"Svět do růže se vúží" To je pan Kainar.
Znáš?
Nevím proč jsem si na to vzpomněl
zrovna teď
kdy jsem v tobě objevil
prastarý příběh
nepsané
poezie
do něhož jsem vstoupil
s přáním
už nikdy se nevrátit
Publikoval(a):
Lindos, 27.4.2018