polapeni
polapeni
kráčel ve stopách
už ve stých stopách
za sucha i deště
ve stopách
co byly vždycky
už po někom
ve stopách starých
tisíce let,
že i Metuzalém
mohl by závidět
viděl, co viděli,
i tehdy zakopával
o stejný šutry,
co přes svý stáří
byly tak jiný a
zároveň tak stejný,
když pod nánosem prachu
zachovali si
ocelovou duši
schovával tvář
za počítačem
jako kdysi schovávali
tváře za novinami
jen občas vzhlédli
a do slunce,
co je pálilo
se podívali,
aby cítili,
že ještě neumřeli
byli polapeni
dobou, která nikdy nezačala
a nikdy neskončí
ulepeným stolem
a shnilým linem
v rozích místností
mokrým kobercem
a lampou,
co už nesvítí
záležitostí se srdcem
a kostlivcem ve skříni
časem, co si sami vymysleli
a kterej je teď tak tlačí
pokrytectvím, když se
pohoršovali nad hovnem,
jakoby sami tlačili
z prdelí snad diamanty
byli polapeni
prací a pravidly,
válkou a mírem,
chlastem a
umělými sladidly,
stojícím chvostem
málokdo z nich už žil,
snad jen ti,
jimž zbyla ještě flaška
užívat si erektivních chvil
a netřást se
při vědomí,
že celičkej svět
je jenom fraška
tak dopil,
dopsal
a šel spát
někde se střílí
a jinde se hovno děje
úsvit kvílí,
naděje převlíkla se
do roucha beznaděje
zhasnul
a zavřel oči
Publikoval(a):
Michelle.Morrigan, 24.4.2018