Prostě ve vlaku
Prostě ve vlaku
potkala jsem
muže ve vlaku
měl tak 70
a jeho věk
píšu číslovkou
a ne vždy
se mý básně rýmujou
tak, jak jste zvyklí,
protože nejsem
typickej rýmující básník,
snad jen někdy
ale zpátky
k tomu muži
starej pán
s tmavýma hnědýma očima
tmavší než
hořká čokoláda
a se rty
barvy pryskyřice,
mě oslovil
a chtěl si povídat
smekl klobouk
jak se patří,
byl prý tak vychován
a pak náhle
z brašny tahá
malou petku
plnou vína
nabízí mi
a nutí mě ochutnat,
dokud k tomu Muškátu
alespoň nepřivoním
dobrý, říkám
a s nezájmem
mu tu věc vracím
ať napije se
raděj sám
pak vyslechnu si
cestou celej jeho
životní příběh,
žena prý
ho zabít chce
snad něco
kvůli penězům
a on takhle
denně cestuje,
aby s ní nemusel
být pod jednou střechou
s tou vypasenou
starou mrchou
chci toho spoustu namítnout
a pár detailů
mi moc nesedí
v tý jeho filmový story
už musím vystoupit
popřeju mu pěknej den,
on mně taky
a každej si dál žijeme
svým nicotným životem
Publikoval(a):
Michelle.Morrigan, 1.4.2018