SAPIENTIA
SAPIENTIA
chutnaly jako beznaděj
ty rty šedých nocí,
když déšť mi hrál
na oknech
prudce a naléhavě
Beethovenovu Pátou
symfonii
vzpomněla jsem si
na pasažéra z vlaku,
seděl proti mně a
měl mrtvolně modrý oči
bez řas
a vše bylo
tak obrovsky skutečný
a nikdy nic nebylo TEĎ
Publikoval(a):
Michelle.Morrigan, 23.3.2018