Anotace: jeden z dalších výlevů a takové uklidnění mysli, že vlastně o nic nejde

Slyšet dokonalou melodii,
co přepíše mou historii,
zachytí přítomnost
a otevře budoucnost,
byla by ta správná cesta ke štěstí,
ale byla bych to pořád já?

Téměř třicet let hledám algoritmus,
jak víc cítit a míň myslet.
Každý se stává podezřelým,
zločincem, odsouzeným ze zištnosti,
ale nikdo uznávaným ze vstřícnosti....
Kde se stala chyba?

Nechci slyšet další píseň o tobě,
nepotřebuji chápat tebe a tvůj svět,
chci chápat tenhle svět.
Svět, kde se lidé míjí,
svět, kde v zimě kvete luční kvítí.
Svět, kde já jsem já a ty jsi ty,
dvě rozdílné cesty,
které spojil vesmír.

Jdi vlevo, já půjdu vpravo,
řekni mi, jak hrozné moje verše jsou
já ti povím, že to není nic proti tvojí hudbě,
která je Mozartovou urážkou.
A když se budem oba smát,
co víc by jsme si mohli ještě přát?

Svět je obyčejná skleněná kulička,
kterou můžeš předělat,
ale stejně se rozbije,
protože vždycky přijde někdo,
kdo ji dá do jinýho hrníčku
a i ten hrníček se jednou rozbije........

Publikoval(a): Claire Tinkova, 22.2.2018