Anotace: O chvíli, u které rozhodujeme jestli pomine ,nebo zůstane.

Vrby svoje větve sklání až k zemi
sláva se hvězd nikdy nedotýká
voda v řece spolu s červánkami
nezadržitelně plyne tmavá a tichá
Pýcha prý vždy předchází pád
k lásce nelze nutit ale pouze zvát

Smuteční tón melancholické písně
až do nejzašších koutů duše zalétá
krásně bíle v květnu kvetou třešně
a jen měsíc zbývá do léta
Teď je však říjen a bude listopad
k lásce nelze nutit ale pouze zvát

Ze střípků se celek těžko skládá
útržkami reality cesta nepovede
ani kytka ve váze hned nepovadá
každý dělá co může co svede
Každý falešný tón je trochu znát
k lásce nelze nutit ale pouze zvát

Labutí píseň je velice těžká
k naučení zpěvu poslouchání
na konci věty vždycky přijde tečka
nenápadný symbol jejího ukončení
sice novou je možné psát...
K lásce nelze nutit ale pouze zvát

Měsíc je celý udýchaný
od úplňku k úplňku už věčnost spěchá
dívám se na něj má něco z ženy
z prvopočátečního stavu světa
ani on zde není napořád
k lásce nelze nutit ale pouze zvát

Skrz fluidum vůni cítím bohyni Linu
jejím příchodem se všechno mění
vínem spláchneme kocovinu
a teď už počkáme na svítání
Při záblesku světla je možné rozpoznat
že skutečně
k lásce nelze nutit ale pouze zvát

Publikoval(a): Lindos, 17.2.2018