Duha
Duha
Anotace: Jak nalézt ty barvy nevšední?
Život je černobílá duha,
bílá za černou se schová.
Mezi proužky bílých dní
skví se temnota nevšední.
Snad mám slzy v očích,
možná oči v slzách,
v duchu stále brečím
svoje mořské kapky jako hrách.
Jakoby nebylo to, co je,
jakoby nebylo naděje,
i když stále mám své iluze
a vůz s rozlámanými koly jede,
stále mě veze...
Jakoby nebylo to, co je,
jakoby vyjeté koleje
stále více rozdělovaly se,
už ani spektrum není barevné,
jakoby všechno bylo příšerné...
Našla jsem cosi nového,
dávno ohraného,
byla to osmá barva duhy,
rozšířila její pruhy,
vsákla tam své neduhy
a byla to černá barva, černá...
Jako když večer stmívá se,
jako peklo v pohádce,
jako hříchy v hádance,
byla to černá jako noc,
jako temná opilost
bez probuzení.
Chtěla jsem odtamtud pryč,
ale dali na okna mříž
a zůstala mi jen
nová iluze, nový sen,
že potkám ostatní
ty barvy nevšední.
Chtěla jsem mít stále víc,
chtěla jsem snad letět na Měsíc
a teď mám duhu o jedné barvě
bez sedmi...
Takový byl osud pyšné princezny. . .
Publikoval(a):
Baruet, 8.2.2011