Anotace: .

V planém jitru touha vzkvétá
nad sinavá oblaka ladně se vznést
tam ruměnce v nesmělých okvětních plátcích
maj růže co jen ke slunci mohou kvést

Pod dusivou oponou totiž svět lidský jest
jež naděje stejně jak zkázy je syt
úspěch plní-li touhy chřtán
pozdě už myslet je na úkryt

Kdo na světě schopen je svým dětem krást
matku svou vraždit a zbavovat krás?
To nevděk a nerozum oponu tvoří
tak snad stále naděje někde nám hoří!

Publikoval(a): Annie F., 21.1.2018